PO BOUŘI.

Adolf Brabec

PO BOUŘI.
Na nebi sem tam roztrhaných mračen, ve divné spěje sivotkané směsi, a všude blankyt ještě neprůzračen, jen někde bílý mrak se dolů věší. Na divné skupení je vítr z bouře juž proměnil, tu ve trosky, tam v běsy, a ze zpod nestvůr šedivých a kouře svým mlžným svitem měsíc bílý děsí. Snad válku celý dav těch nestvůr vede, kol nichž své paprsky jen měsíc přede, hlas bouře vzdálené zní ve úboči, a časem blesk plá z naběhlých těch očí. 122

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec