DUMKA.

Adolf Brabec

DUMKA.
Samoten, sám a sám! To slovo značí víc – nebesy patřit tam, kde hvězd plá na tisíc. Vše ztajit těžké jest i bolest neznámou, zřít růže kolem kvést, v prach jež se rozpadnou. Čas mění, mění dechdech, jenž mládí líčil tvář, neznámý děsný spěch zří věčný starý snář. Těch let pár uplyne, zalétne hudba v sluch, kol skráně ovine se času, času pruh. Samoten, sám a sám! To slovo značí víc – nebesy patřit tam jediné hvězdě vstříc. 124

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec