ZA PŘÍTELEM.

Adolf Brabec

Můj druhu jediný, můj druhu zmařený. V srdci v poušti v temnu zmizelý. Tvá přízeň tvá láska má byla – smrt zbyla. Zmařený, uštvaný životem kradu se. Cíl zmizel, naděje, tvá láska, já zcizel. Co ztrácím, neztrácím, kam půjdu lhostejno. V šeru, v žalu, v zmaření má snaha. Co zbylo, rozbito, zřícenin nehlídám. Neztrácím života, co teď mám, dřímota. V teplu tvé přízně květ zpučel, z květ zmaru. Spíš druhu, nezbudí ze sna tě juž nikdo. Jen čekám divoce bolestí neznáma..

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

216. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDO PŮJDE SE MNOU? (Jaroslav Vrchlický)
  2. Fine. (František Švejda)
  3. ODHODLÁNÍ. (Josef Lukavský)
  4. MODLITBA ZA MRTVÉ. (Antonín Klášterský)
  5. Calmato. (Růžena Jesenská)
  6. PLATONICKÁ REFLEXE. (Roman Hašek)
  7. XXV. Nové jaro klíčí ve mně, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ponaučení. (Martin Alexander Přibil)
  9. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“ (František Leubner)
  10. MRTVÉMU BÁSNÍKOVI (Arnošt Procházka)