ZA PŘÍTELEM.

ZA PŘÍTELEM.
Můj druhu jediný, můj druhu zmařený. V srdci v poušti v temnu zmizelý. Tvá přízeň tvá láska má byla – smrt zbyla. Zmařený, uštvaný životem kradu se. Cíl zmizel, naděje, tvá láska, já zcizel. Co ztrácím, neztrácím, kam půjdu lhostejno. 134 V šeru, v žalu, v zmaření má snaha. Co zbylo, rozbito, zřícenin nehlídám. Neztrácím života, co teď mám, dřímota. V teplu tvé přízně květ zpučel, z květ zmaru. Spíš druhu, nezbudí ze sna tě juž nikdo. Jen čekám divoce bolestí neznáma.. 135