OKNA VEČER.

Adolf Brabec

OKNA VEČER.
Když večer ztichlým krajem svou líbá družnou zem, a pozdní píseň hájem až ke mně slétne sem, to hrudí moje chvěje, ten prostý popěvek, a hrdličkou se směje, mé duši nese lék. Ve chvíli, kdy svět ztíchá to moře plné vln květ pozdní nocí dýchá, jsa divné vůně pln, cos jemného mi zazní, strun povídavých hlas, mě šeptá s divnou bázníbázní, ó líbejme se zas...! 147

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec