BÍLÉ NOCI.

Adolf Brabec

Za bílých nocí, posvátných a vonných, když měsíc modravý se v křovích smál, mou duši sdílnosti cit náhle prodých’, když každý stín se živým býti zdál. Za bílých nocí nejkrasší je žití, na cestách lilijí když hoří květ, když srdce družné na svém cítíš bíti a dokola již spí a dřímá svět. Ó bílé noci, milenky mé bílé, v můj život pláte, žel, tak daleky, jsou mrtvy hvězdy vaše, oči milé, a mezi námi propast na věky.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

767. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Noční záchvat. (Josef Wenzig)
  3. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  4. Tichou nocí... (Jan Evangelista Nečas)
  5. Když se slunéčko v večerní záři. (Václav Antonín Crha)
  6. 20. Pod okénkem mé milenky (Karel Hynek Mácha)
  7. Tvé. (Růžena Jesenská)
  8. CESTOU (Čechoslav Ostravický)
  9. Varoň. (Antal Stašek)
  10. Duma v jarní noci. (Adolf Heyduk)