POHŘBENÝ HŘBITOV.
Za márnicí parkán v šíř i hloubi
pole nedoměrných smutků vroubí.
Vprostřed mechem zšedlý kříž a vpředu těžká vrata,
jimiž z žití posléz vchází poutníkova pata
do končin zamlklých.
Již padá sníh.
Chumel vloček – rozdmýchané chmýří –
v hravém poletu se míhá, víří;
zlehounka se níží, zachycuje, klade k zemi.
V průvod neslyšného tance škube haluzemi
trhavý, mrazný smích.
Dál křepčí sníh.
Hlavní cesta, štěrek oblázkový,
větve stezek do stran mezi rovy,
šlépěje v nich přátel, známých, již tu kolem stáli
[124]
s tajenými nářky, v slzách, s drásavými žaly,
mizejí v sypkých návějích.
Dme vichr v sníh.
Vyžilý drn, trouchnivící rámy,
hroby s žulovými obrubami,
zbytky věnců, jež sem z lásky, vděku kladla ruka,
pod nimi tříšť životů, běd přetrpěných muka,
vyhaslou zášť i hřích –
houšť kryje sníh.
Jeho tíží křů i korun proutí
prohýbá se, láme se a hroutí.
Zasypává peruť andělův i světců rysy,
rozestírá prsty ledovými na nápisy
přes ozdob světský pych
clon pruhy sníh.
Z dřeva zábradlí a hrobek mříže,
kostru břečťanů, jež k nim se víže,
římsy pomníků i růžice jich zlaté, hroty,
znaky vkusu, bohatství a lidské psoty
ztopil proud sněžných ryh.
Výš stoupá sníh.
125
Nad parkán se zdvíhá moře bílé,
rozpoutané v příšerné své síle.
Jeho vlny Kristovy již omývají rány;
břevno kříže – trní – svatozáře – pochovány...
V divoce zdmutých peřejích
vše pohřbil sníh...
126
OBSAH.
POZDRAV Z POMEZÍ1
BÁJE:11
Bludičky – světla13
Čarodějnice17
Tajemné tůně23
Svatá práce39
Lhotská40
Bída a Nouze43
Paní Smrt45
Vrby59
HORY – LIDÉ:63
Váhy65
Řeřabí72
Hračkářská dědina75
V pohorské vsi77
Borovská pouť79
Říjnové jitro84
Rolničky zvoní90
Maškara95
[127]
Selská svatba103
Na samotě107
Tkadlec108
Vnouče113
Staroch i bor118
Pohřeb na saních121
Pohřbený hřbitov124
E: lp; 2005
[128]