POHÁDKA O KRÁLOVSTVÍ „ULTIMA THULE“.
Kdes’ leží slavné království, v němž slunce nezapadá,
a celý život proto proměnil se v sen,
kde nelze sestárnout, kde hochů žhavá těla mladá
v rej tance toužně láká píseň krásných žen.
Jsou čarovné tam zahrady, v nichž němá labuť plove
po tiché hladině ve skrytém zátiší,
kde jako křída svítí se lavice mramorové
pod dlouhou řadou vážných černých cypřiší.
A není starců v říši té, jen šedivý král kývá
svou sivou bradou nade trůnem nakloněn,
spokojen v říši svou se dívá a se pousmívá
a z přílišného štěstí je mu dlouhý den.
V té zemi štěstím zmámené i sama smrt se mění,
a člověk klesá v hrob, jak motýl větrem svát,
a jako v bouřném žil, tak v klidném nyní dříme snění,
a není – kdo by přišel nad ním zaplakat...
20
V ní není teskných vzpomínek, ni nepřátel, ni soků,
v ní každý šťastlivého krále lenníkem –
žena tam zpívá písně sladké v rytmu drobných kroků,
a každý muž je srdcem básníkem.
21