ŘEČ JANA KŘTITELE.
Já nejsem, jenž má přijíti, jen jeho zákon kážu
a věrou v jeho blížení k pokornému hlav snížení
já zapřisahám vás a svatým slibem vážu!
Jak čihař z houští zahude, a ptáci v síť mu slétnou –
a stále půjdou blíž a blíž v tajemnou jeho kouzel říš,
až sladké písni bratrství je naučí svou flétnou.
Kos sedne orlu na peruť, a vrabec na dráp supu,
vlk ulehne si k beranu, a liška sedne na stranu,
a dravé touhy nebude, ni myšlenky o lupu.
Jak mocný vladař pokyne a slunce v běhu stane,
kolem něj hvězdy zazáří – a smírný úsměv na tváři –
tmy zmírajíce zašeptnou: „Ty rozkázal jsi, Pane!“
Tu člověk, bledý úzkostí, na všecko toto patře,
přemožen padne na tvář svou, a drcen tíhou velebnou
zašeptne: „Ty jsi Bůh a Pán!“ – A On mu řekne: „Bratře!“
Já nejsem, jenž má přijíti, tenť nad mne větší bude –
přesladký pastýř – národy zažene v palouk svobody,
jak stádo bílých beránků z močálů krve rudé.
27. I. 1917.
73