Smutnější vítr v smutnější les vál

Viktor Dyk

Smutnější vítr v smutnější les vál a větve zvolna k zemi ohýbal. Do energie únavy stín pad’, do ctnosti mojí vášeň počla plát a bázeň v pýchy krásně vysněné. – Nikoho nemám, ani sebe ne! Jak vidím smrti líný ve vše vpád, chtěl něco říc’ bych, něco pošeptat. Leží to na mně jako těžký sen, tváře zřím, rysy, myslím, řada jmén... Bůh ví, tak trpce se to vzpomene. – Nikoho nemám, ani sebe ne! I z nitra svého slyším cizí hlas a na polích mi vyrost’ cizí klas. Přemýšlím, dumám, vše je zakleto! Čmeláku, myslil’s trochu za léto?! Spojence hledal’s, druhy, spřízněné?! – Nikoho nemám, ani sebe ne!

Patří do shluku

honza, honzík, kabela, máma, pec, buchta, vrchní, janek, sedlák, rychtář

74. báseň z celkových 159

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ RÝMŮ. (Jaroslav Goll)
  2. BĚLOUŠKOVÉ. (Antonín Klášterský)
  3. KARANTÉNA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Ladislav Quis)
  5. PO ČAROSTŘELCI. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  6. panichida chudých (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Zpěv první. Česnek. *) (Josef Jaroslav Langer)
  8. Resignace. (Antonín Sova)
  9. MODLITBIČKA. (František Serafínský Procházka)
  10. PŘIJDE MÍR (Karel Dostál-Lutinov)