VES NA HORÁCH.
Vprostřed kostel s rudou bání, kolem chatky běží –
pod horama v stráni rodná ves má leží...
Před ní na rozcestí stojí boží muka,
za ní v hloubce modrých lesů žežulička kuká.
V rozbřesknutí ranním na počátku máje
v běli kytic třešní celá ukryta je –
jako kruh ji spíná v mezích zkvetlé hloží,
a na horách nad ní hoří velké slunce boží.
O polednách v červnu v zeleni se skrývá,
mizí zcela, jen věž do dálky se dívá –
a kol dokol ostře odráží se v zraku
čtverce ohnice a pruhy vlčích máků.
V podvečerech srpna, když se v kraji setmí,
bílé stěny chatek probleskují ze tmy,
pásmo hor se halí tmavomodrým šatem,
a v polích si cvrčci hrají zralých klasů zlatem.
A v půlnocích o vánocích nad vesnicí
táhne meluzina dlouze žalující –
marně hledá dítě ve sněhovém moři:
dole okna a ve výšce věčná světla hoří...
Šindel tence praská, led v potoku puká...
Před mou vískou na rozcestí stojí boží muka...
Pod horama v stráni rodná ves má leží,
vprostřed kostel s rudou bání, kolem chatky běží...
10