ZVĚSTOVÁNÍ.
1-1Zdráva buď, milosti plná!
1-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého tajemství ulpěl sled.
1-3Do očí stoupá mi tepelná vlna,
1-4v záři a rose a jiskrách koupe se svět.
2-1Záhadné světlo rozsvítila’s mým zrakům, v něm den se mi ztměl –
2-2hodiny zastavily se v chůzi, a v náhlém návalu mrazivé hrůzy
2-3prožil jsem vteřinu největší ze všech, kolik jsem v žití jich měl.
2-4Země v ní zkypěla vzpomínkou dávnou v nepamět propadlých let,
2-5s praskotem pučely stromy, prorůstaly se větve, a kvítíkvítí,
2-6do ruda zbarvené podzemním ohněm, ronilo z kalichů zažloutlý med –
2-7zpívali ptáci tesklivě – ohlasem tisíců neznámých žití,
2-8rozpuštěných v nich věky, bolestně kvílely řeky...
2-9A nade vším závojem světla zastřené shluky vířících hvězd
2-10zpívaly hřímavý hymnus o slávě a výškách velehor budoucích cest.
3-1Poznání největší bolesti navštívilo mne: Láska se změnila v sten,
3-2nejsouc víc nejsladší odměnou žití – očistnou jeho obětí jen,
3-3již rukou rozchvělou v ekstasi smírné na oltář kladem’,
3-4za jejíž přijetí vroucně se modlíme a sami trpíme hladem...
4-1Z prairií minulých věků zazvonil pláč, a zazvonil smích.
4-2V šeření zašlého světa pohyblivými stíny naplnilo se nitro –
4-3a náhle v růžových paprscích nového slunce tajemství Tvých
4-4na troskách dávného nový svět vstal, a nové se rozbřesklo jitro.
5-1Zdráva buď, milosti plná!
5-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého příkazu ulpěl sled.
5-3Do očí stoupá mi tepelná vlna,
5-4z muk záře, slz rosy a jisker bolesti nový se narodil svět!
51
6-1V pohledu jednom tisíců tajemných hlídek poznávám společný znak,
6-2sta hlasů slyším v jediné písni, za celý rod svůj zpívá mi pták –
6-3z kročeje zvuku zvoniti slyším únavu zástupů, prošedších tisíce mil,
6-4a v dusném ztišení lánů polibků šelest, objetí oddech a bolestí kvil.
7-1Malý před slávou poslání svého teď do jista vím:
7-2vzpomínka minulých žití, jež zněla záhadná ve mně,
7-3s předtuchou budoucích, jež byla bohatstvím Tvým,
7-4v řadě závratných mlčení mluvila temně.
7-5A když tajemný souhlas ruce jim spial a svojí milostí na cestu svítil,
7-6nám v zracích odleskem žár vůle se vznítil
7-7a v srdce naše, jak v dutá zrcadla paprsků svazky,
7-8po neznámém zákonu lásky
7-9odvěkou touhou po růstu, šíři a výboji, již v různo běžící schvátil,
7-10vědomě vrhl a zlomil a v jediné společné ohnisko zvrátil.
8-1Klidní jsme, jasní jsme, čistí jsme. – Kolem nás toužících vášnivý shon,
8-2kolem nás pláč a skřípění zubů a výkřiky v tísni.
8-3Klidní jsme! – My jsme již k poslední závratné písni
8-4lidského rodu v slavné své chvíli stvořili vysoko vypiatý tón! –
9-1Poznání světlo rozsvítilas’ mým zrakům, v něm den se mi stměl –
9-2hodiny zastavily se v chůzi, a v náhlém návalu mrazivé hrůzy
9-3prožil jsem vteřinu největší ze všech, kolik jsem v žití jich měl...
10-1Zdráva buď, milosti plná!
10-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého tajemství vidím sled.
10-3V oči mi stoupá tepelná vlna,
10-4v záři a rose a jiskrách koupe se svět. –
52