ZVĚSTOVÁNÍ.

Jan Vrba

ZVĚSTOVÁNÍ.
1-1Zdráva buď, milosti plná! 1-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého tajemství ulpěl sled. 1-3Do očí stoupá mi tepelná vlna, 1-4v záři a rose a jiskrách koupe se svět. 2-1Záhadné světlo rozsvítila’s mým zrakům, v něm den se mi ztměl – 2-2hodiny zastavily se v chůzi, a v náhlém návalu mrazivé hrůzy 2-3prožil jsem vteřinu největší ze všech, kolik jsem v žití jich měl. 2-4Země v ní zkypěla vzpomínkou dávnou v nepamět propadlých let, 2-5s praskotem pučely stromy, prorůstaly se větve, a kvítíkvítí, 2-6do ruda zbarvené podzemním ohněm, ronilo z kalichů zažloutlý med – 2-7zpívali ptáci tesklivě – ohlasem tisíců neznámých žití, 2-8rozpuštěných v nich věky, bolestně kvílely řeky... 2-9A nade vším závojem světla zastřené shluky vířících hvězd 2-10zpívaly hřímavý hymnus o slávě a výškách velehor budoucích cest. 3-1Poznání největší bolesti navštívilo mne: Láska se změnila v sten, 3-2nejsouc víc nejsladší odměnou žití – očistnou jeho obětí jen, 3-3již rukou rozchvělou v ekstasi smírné na oltář kladem’, 3-4za jejíž přijetí vroucně se modlíme a sami trpíme hladem... 4-1Z prairií minulých věků zazvonil pláč, a zazvonil smích. 4-2V šeření zašlého světa pohyblivými stíny naplnilo se nitro – 4-3a náhle v růžových paprscích nového slunce tajemství Tvých 4-4na troskách dávného nový svět vstal, a nové se rozbřesklo jitro. 5-1Zdráva buď, milosti plná! 5-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého příkazu ulpěl sled. 5-3Do očí stoupá mi tepelná vlna, 5-4z muk záře, slz rosy a jisker bolesti nový se narodil svět! 51 6-1V pohledu jednom tisíců tajemných hlídek poznávám společný znak, 6-2sta hlasů slyším v jediné písni, za celý rod svůj zpívá mi pták – 6-3z kročeje zvuku zvoniti slyším únavu zástupů, prošedších tisíce mil, 6-4a v dusném ztišení lánů polibků šelest, objetí oddech a bolestí kvil. 7-1Malý před slávou poslání svého teď do jista vím: 7-2vzpomínka minulých žití, jež zněla záhadná ve mně, 7-3s předtuchou budoucích, jež byla bohatstvím Tvým, 7-4v řadě závratných mlčení mluvila temně. 7-5A když tajemný souhlas ruce jim spial a svojí milostí na cestu svítil, 7-6nám v zracích odleskem žár vůle se vznítil 7-7a v srdce naše, jak v dutá zrcadla paprsků svazky, 7-8po neznámém zákonu lásky 7-9odvěkou touhou po růstu, šíři a výboji, již v různo běžící schvátil, 7-10vědomě vrhl a zlomil a v jediné společné ohnisko zvrátil. 8-1Klidní jsme, jasní jsme, čistí jsme. – Kolem nás toužících vášnivý shon, 8-2kolem nás pláč a skřípění zubů a výkřiky v tísni. 8-3Klidní jsme! – My jsme již k poslední závratné písni 8-4lidského rodu v slavné své chvíli stvořili vysoko vypiatý tón! – 9-1Poznání světlo rozsvítilas’ mým zrakům, v něm den se mi stměl – 9-2hodiny zastavily se v chůzi, a v náhlém návalu mrazivé hrůzy 9-3prožil jsem vteřinu největší ze všech, kolik jsem v žití jich měl... 10-1Zdráva buď, milosti plná! 10-2V tvářích Tvých, rozkvetlých nachem, svatého tajemství vidím sled. 10-3V oči mi stoupá tepelná vlna, 10-4v záři a rose a jiskrách koupe se svět. – 52

Kniha Jitřní lov (1917)
Autor Jan Vrba