UKLIDNĚNÍ.
Kraj zpřísněl mlhami a zbohat’ zlatem listí,
rozlohy větší rozepial nad hnědí sirých lích,
van lehký tančí po něm, v korunách lehce svistí
a hraje dojemně na pavučinách stříbrných.
Řady vln drobných pospíchají po rybníku,
s tenounkým naříkáním bijou o kamennou hráz,
a na ní pod řadami stromů na trávníku
se krčí bílé hvězdy pozdních sedmikrás.
A v dálce nad horami nebe zimomřivé –
ztlumený lesů sten a prázdeň širých cest
a lány zamlklé ve vzpomínce na dříve,
kdy směly kypět životem a růst a kvést.
A přec... Nad lány lehký vítr potichu si zpívá
nad lesů snem, nad touhou lích a jejich nad únavou...
Z pavučin stříbrných zní jeho píseň zádumčivá,
a s hráze vetchá vrba přikyvuje hlavou.
Je vážně klidný kraj – zní nad ním větru hlas –
a neživ skoro, duchem víc, jdu po něm,
a spodní basový hlas, jenž mi srdcem třás’,
teď kamsi na dno schoulil se a oněm’...
75