JARMAREČNÍ PÍSEŇ O HABEŠI.
Na hranicích města výstavního
tam, kde už tě pranic netěší,
zvláště když se blíží posledního,
staneš náhle v samé Habeši.
Poznáš to podle architektury,
i že vstupné všude zvýšené,
zde že nahota je bez censury,
protože je barvy měděné.
Válečníci statní jako sirky
foneticky hned tě vítají,
abys fonetické dělal sbírky
veřejně anebo potají.
Krásnou věcí je prý národopis,
jsou už o něm knihy napsány,
proto odpustím si nový popis
a raděj hned vstoupím do brány.
Přepadli mne v bráně Habešani,
doráželi stále víc a víc,
až jsem poznal z prosebného řvaní,
že jsou prodavači pohlednic.
Kategorický mám imperativ,
proto zahnat nepřítele znám
a tak výkupného nezaplativ,
do středu se říše ubírám.
Výstavu výstavně vystavují,
řemesel domácí kultury,
v domečcích podivných vegetují,
jedí pomeranče, bandury.
Malé ženy mají ňadra velká,
proto se nic za ně nestydí
a jen pohledů ti poví délka,
že i tady žena ošidí...
Když jsem skončil tuhle meditaci,
zahnul jsem do boudy „školství“ hned,
kde učitel dal si velkou práci,
aby aspoň sám z tabulky čet’.
Zde jsem zbožně stiskl svoje rety
při vzpomínce Múzy domácí,
obsluhované analfabety
místo klidu denní po práci.
18
U školy vždy hledám mechanicky
kostel s farou, jak to u nás je,
kde se soustavně duch ničí lidský
a čtou se zbožné litanie.
Opravdu jakési kejklsoky
Habešan tam jakýs prováděl,
skládal ruce na prsa i boky,
modlil se – nu, zkrátka, vyváděl.
V tom bojovný nesl se křik návsí,
dva kmeny šly statně bojovat,
jataganem každý hravě máv’ si,
divokou po krvi touhou jat.
Bojovali, malí jako velcí,
žádnému se pranic nestalo,
systém tento znají ostrostřelci,
proto oblíben je nemálo.
Vojevůdce pískal na píšťalku,
u nás kmán jen kudlu pískává,
a tak, když jsem zažil tuhle válku,
hledal jsem, co se tu prodává.
Prodávání je národním zvykem,
proto každý pěstuje ten zvyk
posuňky, šeptáním nebo křikem,
jak to zrovna žádá okamžik.
Do harému zašel jsem si potom,
stručnou audienci jsem si vzal,
milý Robly, když dřív mluvil o tom,
řek’, abych s ním světem cestoval.
Já však se svým vkusem Evropana
znalecky ohléd’ se po ženách,
a že nejsem křtěn na jméno Anna,
z Habeše jsem strategicky plách.
Vždyť mám příklad v onom inženýru,
který touhou erotickou plál,
Robly z toho měl ve hlavě díru,
jíž výstavní výbor zamazal.
Peníze jsou dobrá radirguma,
pro ostudy schválně vybraná,
kterou zničí jen taková puma,
jež je z poctivosti dělaná.
19