ČAJOVNA.
Staněk Čínu v malíku měl,
Japonsko má Hloucha zas
a že době porozumělporozuměl,
vybral květy vzácných krás
z Vr-šo-vic i ze Žiž-ko-va –
naučil je dvě tři slova
a když k tomu boudu měl,
hned čajovnu otevřel.
Kiki v pravo, Niki v levo,
dvě „skutečné“ do prostřed
a už z toho jde na jevo,
že jsi v zemi sakur hned –
u černé, u žluté, rudé,
česky domluvíš se všude,
jen když poručíš si čaj
a zazpíváš baj-kaj-laj.
Japonky jsou dívky prosté –
vždyť se v baaru učily,
s každým každá snadno sroste
na dlouho i na chvíli,
podle mince lásku cení
všude ženské pokolení,
bez ní tili – vantili.
Jubilejní obchod tedy
s průmyslem jsou krásný štít,
za nímž láska taví ledy
a zlepšuje apetit.
Proto křivý, jako rovný
zajdi s chutí do čajovny
dálný východ velebit.
Naga – saki, – Čiři – čáry
krajem broskví prý se zvou,
Kiki – Anna, Niki – Máry
nás broskvemi častujou.
Ale zůstat v jejich léči
to je žluté nebezpečí
před tebou i za tebou.
Pamatovat proto třeba
na poslední věci víc –
20
lepší voda je a chleba
než Japonka z Vršovic.
A když už chceš poznat gejši,
dbej tohotoho, ať nejsou zdejší –
ať jsou aspoň z Čakovic.