PEGASOVO ZROZENÍ.
Po mnohém boji veřejném i tajném,
kdy všechny živly byly zlobným Kainem,
o které v světě nikdy nouze není,
nastalo nejvážnější okamžení –
velebná chvíle odhalení přišla.
Hvězdička vyšla,
hvězdička milá na výstavním nebi.
3
Už prý to bylo tuze zapotřebí,
konečně aby její reflex bílý,
jenž vždycky vrhán bude k pravdy cíli,
osvítil temno usměvavým světlem
a zjasnil cesty v tento český Betlém.
Kdo hlavu měl, dvě ruce a dvě nohy,
svolával ďábly a svolával bohy
na pomoc proti nepříteli zlému,
nenarozenému.
Jak Lohengrin kdys řekl svojí Elze,
tak slavný výbor řekl svoje nelze,
by Pegasovi zatnul žílu žití.
Nezdarů dalších bylo jako kvítí.
Boj o život se vedl tiskem, slovem,
že Pegas stále stál jen před hřbitovem,
až noviny, ta obávaná metla
překážky s cesty velkolepě smetla
a Pegas dostal za přestálé strachy
od státu, země, od národa prachy,
by důstojně se ku obloze vztýčil
a žíravinou vtipu nemoc ničil,
jež otroctvím a hlupstvím bývá zvána
a po Čechách je velmi milována.
Nastavte uši, muži, ženy, panny,
otevřte očí viditelné brány,
na rety úsměv připravte si milý –
troubení nechte v uši zníti chvíli. –
(K „Pegasovi“:)
Komoni statný, oři fin de siékl,
jenž jsi se těžce do života vlekl,
vzepni se mocně, zatřepetej křídly,
ukaž, že ještě humor v Čechách sídlí,
bičuj a nešetř, vysmívej se s chutí –
k ústupu ať tě nikdo nepřinutí.
Vítám tě starým čarodějným ritem:
Pegase! Přestaň se svým inkognitem!
(Opona spadne a publikum jásá vstříc bizarní karikatuře „Pegasa“.)
4