ZLO.
Zlo jedné chvíle stačí ku zničení
vzácného štěstí celé řady let
a to, co knihou není k vylíčení,
zabije ostří několika vět.
Taková chvíle přijde nečekaně,
jako příliv moře, jako vichru kvil
a koná dílo zkázy nespoutaně,
jak pardal, jenž se na lov vypravil.
Nadarmo člověk ukrýti se snaží,
nadarmo namáhá se vzdorovat –
zlo odpoutané bez oddechu sráží
do prachu vše, co nechtělo se vzdát.
Obchází stále kolem štěstí sídel,
vždy připraveno spáry zatnout v týl...
Zla toho stín jsem ve tvém zraku viděl,
můj krásný dravče, jejž jsem nezkrotil.
Teď čekám chvíli, v níž se k činu vzchopí
a pouta lásky kdy se rozvážou –
dvě hrdla potom čtyři ruce chopí
a katovské si služby prokážou...
33