A JEŠTĚ TOUHA.

Josef Lukavský

Sto bílých těl za rozjásaných nocí a potom tichým zahradníkem být, jenž v sadě svém sesláblý, po nemoci chce jedinou jen růži vypěstit. Z daleka zvoní píseň minulosti a vanou vůně opojné a mdlé a já jsem sám – poprvé bez žádosti pro tělo rozkošemi sesláblé. A přemítám: než přijde nové léto mícha, či plíce budou účtovat, šli přátelé, můžeš jít také, sketo, poslední účet řádně saldovat... Sto bílých těl – teď jedno nevyspělé satanu snad na směnku dostačí. To dítě, doufám, bude dosti smělé a oči mi před cestou zatlačí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

175. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Víš, to bude jaro, plné vůně bude, (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. ČERVNOVÁ NOC. (Václav Hlaváček)
  3. NOVOROČNÍ. (Josef Merhaut)
  4. JAROMÍRU BORECKÉMU. (Antonín Klášterský)
  5. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  6. Když poprvé ke mně jsi přišel... (Růžena Jesenská)
  7. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji. (Karel Hlaváček)
  8. Dnes v neděli červen rozbujel (Stanislav Kostka Neumann)
  9. 2. Jako viola před sluncem (Václav Bolemír Nebeský)
  10. ZPÍVAJÍCÍ LABUTĚ. (Otakar Auředníček)