VII. ZNEPOKOJENÍ.

Richard Weiner

VII.

ZNEPOKOJENIZNEPOKOJENÍ.
Šli tudy dva a zpívali, do korun stromů se dívali. Bylo krásné odpoledne. Nejmladší lístky v ruce brali, hladili je, odkládali. Smích jejich růžemi voněl. Tu ztichl les. I já jsem ztich’. Odepiat od všeho – jejich smích plavil se široko světem. Vonivou vlnou zabral vše a zatopil. To poznavše, hluboko zvážněli oba. Nějaký krásný smutek blýská, nějaký smutek, po němž se stýská, tuláku, srdci mému. Něco je nad to, co znám a vím. Snad se mi smíchem růžovým, snad v smutku krásy zjeví. 23

Kniha Pták (1913)
Autor Richard Weiner