XVI.
ZLOM.
Snad ještě nejlépe je,je vypořádat
se vzdáním neskončené hry,
vše vydati a o nic nepožádat.
V tiš utéci se pravé pokory,
když vítězství má pálí k nesnesenínesnesení,
a spřádat s kýmsi tiché hovory,
jenž s tímto světem žije v odcizení,
jenž nežádá nic a nic nedává
a jsa v tom světě – z toho světa není.
Kdo jest to? Někdy věru nastává,
že mním jej vidět v lomu svého nitra:
tu přiblíží se ždaná dálava,
v níž není dne ni noci ani jitra,
ni milostí ni bojů bezcenných
a kde je včera dnes a dnes je zítra,
kde není zásluhy, kde minul hřích.
Tam je to touha, která neznesvětí
se nikdy bídou přání splněných.
36
Snad nejlíp je,je v tu dál se zahleděti
a s tím, jejž zakřikuji zas a zas,
v posled a jednou v míru rozprávěti.
Tak nejmožněj’ lze přežít svět a čas.
37