XXI.
HRŮZA Z PRÁZDNA.
Prázdno? Kdo zlý tady řekl to strašlivé slovo,
teď, kdy již od mnoha dní zlá předtucha hrdlo mé svírá?
Bájkou kdo děsí mé srdce, jež těžší už nad olovo?
Jaký lotr příliš silnou ještě mní mou duši, jež nejistotou zmírá?
Nechci v ně věřit, neb nikdy jsem nebyl jím sklíčen.
V svých výprav marnivých počtu prázdna jsem nepocítil.
Čímkoliv zmaten a kdykoliv zloupen sám sebou a ničen,
padal jsem střemhlav, vždy však silný dost, než bych v prázdno se řítil.
Prázdno? Snad totéž co hnus! Proň nebylo místa a není.
Ó, zlý, který připomínáš tu možnost mi v budoucnosti!
Ó, zlý, který užitečnem ptačí můj život cení!
Ó, zlý, který s úsměškem mi mluvíš o příští nemožnosti.
Teď, tuláku, promluv a rci, je-li pravda, že smeten
do hnusu budu. – Proč mlčíš – a proč jsou dnes poprvé slzy v tvých očích?
A nač tedy žijeme? Nač krásni jsme? Nač zpíváme? Nač kvetem?
Vždyť zemře svět bez ptáků v lese a bez květin na úbočích.
45