Buďte mu rovny silou paže mé Podepříti(Na)
pospěšte den jenž se řítí(Na)
aniž jsem dobře žil(Na)
Do hojnosti vcházím a nevím již(Na)
čím jsem se zasloužil o ni(Na)
Rychlá radost zvoní(Na)
a že jsem dobrý člověk mi říká(Na)
ale nevím proč(Na)
Vymýšlím podpěry pevné a jimi(Na)
umíněnou vůlí myšlenými(Na)
chtěl bych jej vzepříti zde(Na)
a smáti se mu že poznám jej docela vroucně(Na)
an nijak mě nedbaje jde(Na)
kam nerozumím(Na)
Vzpomínám velmocné louky na níž se sluním(Na)
a toho jak vlaky jedou mimo(Na)
vlastnictví kraje(Na)
a jeho hybná část(Na)
a jak si hraje(Na)
výhybkářovo dítě se zámkem závory(Na)
vidím se v kruhu černého těžkého kouře(Na)
z továren na obvodu(Na)
a vodu(Na)
jak docela čistá teče k městu(Na)
a na jejíž meandry patřím(Na)
docela klidný(Na)
a nečinný příliš ač vím že nezaslouženým darem(Na)
jsem tolikrát do štěstí znásoben(Na)
Ó byl to den(Na)
neopatrně štědrý neopatrně vlídný(Na)
a nyní se řítí a je to jak pláč(Na)
že jsem bohat a že nevím proč a zač(Na)
Vzpomínám že jsem jím šel lehýnce s písničkou na rtech(Na)
vábil a myslil na to co dávno již nebyl on(Na)
zopakoval vyjížďky staré a omšený kratochvilný hon(Na)
těšil se z prací dávno docela dokonaných(Na)
jež daly už vše co měly(Na)
A na nich(Na)
a na štěstích dávno zasloužených a na láskách přemilovaných(Na)
jsem žil ten den(Na)
A nyní těžce vím že nehoden(Na)
jsem toho dne jenž sám a úsměvný(Na)
svůj okruh budoval a těsnil a své místo(Na)
jež v toku dnů zůstane navždy jedno(Na)
ohradil velikým kruhem(Na)
a bylo to zajisté jak zatknutý kotouč slunce(Na)
Rozdával vlakům a stodolám(Na)
a byl jim obranným dobrým a veselým druhem(Na)
sepial co se dálo svobodným pohybem v svaz(Na)
tak dobré a krásné bylo na pohled(Na)
seřadil síly činné a živé(Na)
a k jednomu cíli je řídil(Na)
Kdo se oddělit chtěli znovu je sved(Na)
a oni měli vděčné jasno v očích(Na)
Byl jako klidné moře jež plynutím věcí se dá(Na)
ale byl též jak hojnosti roh jímž radostně zhltat se dá(Na)
co žije rádo(Na)
a všechno co vyhraněný užitek nese(Na)
jímž úsměv se honosí(Na)
Ač o nikoho nedbal(Na)
Byl družným proto že tady byl(Na)
a každý se ho dotek jakby žhavé věci(Na)
a pohlazením lásky to bylo(Na)
Tolik věcí se dálo můj bože(Na)
hody byly laciné a královské hody ne chudé(Na)
Kdybych se byl díval(Na)
všechno zřetelné tajemství byl bych zřel(Na)
jakým směrem se točí kola mlýnů(Na)
kde řeka má nejživější proud(Na)
který z ptáků nejvýše vylétne nad dolinu(Na)
jak třeba železo kout(Na)
a nejkrásnější dívka která(Na)
Byl bych to viděl v barvách(Na)
A slyšel(Na)
pleskot karet v krčmách(Na)
je to jako když dobře chutná(Na)
klouzání loděk po rybníce(Na)
a na loďkách smích a zpěv(Na)
skřípot kol v písku(Na)
a drkotání trakařů(Na)
snad také zazvonění zručné kosy(Na)
ale jistě též sypání klasů(Na)
jak hoši bijí půdu utíkajíce bosi(Na)
drnčení kytar(Na)
a zpěv ptačí to v pravdě(Na)
A cítil(Na)
nějakou veselou směs rozpustilých pachů(Na)
brunátných volností dosaženou naráz(Na)
a jimž vládne pach denního světla(Na)
Hle pomník dne(Na)
jehož život tak krátký(Na)
a tak jej poctivě stavěl(Na)
jakby na věky věků(Na)
Ó dobrý bože vždyť to byl obsah dne(Na)
on sám(Na)
to nyní vím když se kácí(Na)
já přemísťovač radostí to vím(Na)
já slepý a hluchý(Na)
nevděčný chromec(Na)
jenž pozpátku žil(Na)
Kdo zorá dnešek by zítřek vzrostl(Na)
též dobrý a zdárný(Na)
Zda jste mu silou rovny zda stačíte podepříti(Na)
den jenž se zneuznán řítí(Na)