QUI VIVE?
Qui vive?
U tvých dveří stojím já, prošlý čas,
přítel tvůj a strážce
a varovník.
Abych ti s dobrou radou
ukázal cestu.
Qui vive?
Nepoznáš nikdy; a přece jen zdůvěřen bývals
s každým dnem, když vstával
nerozhodný,
horkým dechem vůle naplnils jej,
vyčaroval k obrazu svému jeho příští.
Ale když k večeru znovu vyvstal,
neodvolatelný –
znals-li jej pak?
Či byli jste tváří v tvář neznámí a chladní,
sok a sok?
Qui vive?
Netaž se, uvěř: já to jsem.
Ruče zraky rozsviť,
abys nástupce mé, až přijdou
tak jako já dnes, bezpečně poznal.
Qui vive?
Chtěl bych ti vyprávět takovou báji,
31
jak ji mládí vyvzdorovat chtělo.
Ale je pozdě. –
Není však pozdě, abys zítra znovu
v živoucí omyl pad’.
Qui vive?
Sevři jen rty a mlč!
Nač svědky, když se ti hruď dme?
A je tu den!
32