K TANEČNÍ HUDBĚ.
Stín se mih’ a stihá stín.
Jdou jak apoštolé.
V okně jsi, já pod oknem,
hore jsi, já dole.
Po zácloně stíny jdou
v tempu valčíkovém.
Thema – chlapec ledabylý,
průvod řinčí čirým kovem.
Je to život, je to hra
v reji silhouetek?
Slyšíš cinkot laciných
jarmarečních tretek?
Blízko jsmejsme, či vzdáleni?
Hore jsi, já dole:
jeden, jeden, jak tam jdou
stíny – apoštolé.
Co ti dávám, laciný
tret je jarmareční.
Ba, co cítím, nad zmatek
života to neční,
10
ale jak tam stíny jdou
v tempu valčíkovém,
je to jedna myšlenka,
kterou šťastni snovem,
je to stejná myšlenka
a jde stejným chvěním
jako těch, jichž stíny teď
shasly v světle denním.
11