NA RUBU ŽENSKÉHO PORTRETU.

Richard Weiner

NA RUBU ŽENSKÉHO PORTRETU.
Mé oči hledí někam do daleka. Ni časem, místem, ani pomyslem ta vzdálenost. Jen tím, kterak se leká tvá mužnost počinu, když do nich zří. Mně tváří v tvář, a paže své-li rozpneš, tajemno hmatáš, které vysílám. Kdybys je pocítil, svůj kořen podtneš a zahyneš – nepoznav tajemství. Jen vnější krásno znáš, co k tobě plyne, v ně všechen hleď, až libost unavíš. Mé daleko je v blízku tvém, leč, plynné, tvým srdcem projde, aniž o tom víš. 57