I. Já nevím, čí hýčká tě klín

Jaroslav Kolman Cassius

I.
Já nevím, čí hýčká tě klín
Já nevím, čí hýčká tě klín
a čí se to tvář teď nad tebou sklání, snad hodina ranní, snad umírání ti vrhá v stránky svůj stín.
Snad ruka kdes obrací list, tak chtiva, hodně-li ještě zbývá. A někomu snad se už stmívá a končí, kde přestal číst. A někdo snad bouři chce pít, že ústa jsou mláda a ještě lačná. Dej mu jen vláhu mračna, jen slzu, jen déšť a třpyt. 7 A někdo snad nemocen, něm, svou dusnou noc blýskáním mým si léčí. A bezesný den snad něčí se stíní mým podmračnem. 8