NEUMÍM ČÍST UŽ Z OČÍ

Jaroslav Kolman Cassius

NEUMÍM ČÍST UŽ Z OČÍ
Neumím číst už z očí, milovaná, to písmo naděje, které se rozplývá, jen jako slepý písmena rýh vpsaná do dlaně, která někdy hladívá, jako když drsné ruce mlčky tkají poslední nit jemného tkaniva. Nevěřím rtům, které už nelíbají, jen dlani, která ještě hladívá. Radost už bolí, radost oslňuje osleplé srdce ponořené v klín a ruka ještě tká a mlčky snuje kolem té tmy závoje pavučin, záclony snů, jež hebce vlají a nalhávají zjevení mámivá. Miluji ruce, které mlčky tkají, dlaň drsnou, která někdy hladívá. 22 Stuhy všech smutků jsou už smyty, vybledlé růže déšť jen omývá. Čtu jenom nápis do náhrobku vrytý, do dlaně, která někdy hladívá. 23

Kniha Železná košile (1938)
Autor Jaroslav Kolman Cassius