KLINICKÉ JARO

Jaroslav Kolman Cassius

KLINICKÉ JARO
Když jaro jako lékař přichází a ty jsi starý muž, a v řeky zrcadle světelné odrazy se blyští jako nůž, obnaž svou starou duši zjizvenou, ranami posetou, ať ostří zářivá paprsků do ní tnou jak zlatou lancetou. Když jaro jde po bledé obloze a vlhce voní břeh, a ty vdechuješ, mdlý jako v narkose, sasanek sladký dech, vydej zas v plen uspané srdce své oceli Erota: bez bolesti, odvahy, bez krve už není života. 34 A když se z rány pramen vyvalí v krvavém šarlatě, přitiskni na ni čepel z oceli, jež právě protkla tě. 35

Kniha Ovčín (1937)
Autor Jaroslav Kolman Cassius