POSLEDNÍ VÝZVA
Přichází zas tvá chvíle, bojechtivý?
Vrací se zas tvůj bledý věřitel?
Zavolal hrob zas, tebe dosud živý,
s napolo strávenou potravou mrtvých těl?
Tu jsem, vy stíny, dávno oželené,
vy krtci bojišť dávno ubití.
Sny krvavé zůstaly nedosněné.
Přichází čas to sny ty dosníti?
Tu jsem, já spáč, jenž přežil klamné ráno
a padá v noc, která vás pohřbila.
Zas nelze říci ne, zas nutno říci ano
a zvednout zbraň z ruky, jež uhnila.
Tu jsem, váš druh, jenž zradil vaši práci,
když úsměv proradný mu sladce zalhal: žij.
Teď tahoun zaběhlý se k brázdě smrti vrací
a mrtvých jho přejímá živá šíj.
44
Buď sbohem, víno lži, kysnoucí ve sklenici,
tvůj oheň v krvi dál plápolá noci vstříc.
Buď pozdravena, pravdo, prázdnotou se tmící
u cíle Všeho, jímž je vaše Nic.
Tu jsem, vy mrtví, ústa kletbou černá
a s temným plápolem vzteklosti v srdci svém;
životem zrádkyně a smrti věčně věrná
záloha živých střídá vaši stráž.
Pod lůžky milenců, pod hroby, kolébkami
červotoč ryje, ryje červů kryt.
Smrt v poupatech, smrt dýmá pod hvězdami.
Jed leptá mozek, rozežírá cit.
Tu jsem. Jak pes mučený příliš dlouho,
když trýznitele svého ucítí.
Chtěla jsi objímat, mé země věčná touho,
náručí otevřená, a budeš rdousiti.
Rezivý mlate bitev, lovím tebe
ze staré slávy krvavé potopy.
Svržení andělé, zas odřeknem se nebe
a peklo zapálíme v srdci Evropy.
45