SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...

Jan Rokyta

SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
Sletují se tažní ptáci, mračna táhnou popelavá – cosi v dálku se mi ztrácí, cos’ mi v dálce s Bohem dává. Nevím co, jen stesk mne jímá, v prsou dme se citů příval, očima jak slzavýma kdosi za mnou by se dívaldíval. Smutek pro něj táhne hlavou, duše cítí, vše že ztrácí – pod oblohou popelavou sletují se tažní ptáci... [24]