VYSVOBOZENÍ.

Jan Rokyta

VYSVOBOZENÍ. Za Janem Antošem.
Tak odešel Jsi v dálku nekonečnou – a nikdo jsme Ti nestisk’ ruku ani před cestou, kterouž půjdeš drahou mléčnou, a neřekl Ti: Nikdy na shledání! Ty šel’s, a kruh náš, o jednoho užší, šel teskliv za rakví, v níž pouta nesli, jež tísnila Tvou utýranou duši, když do vln hodil’s kompasem i vesly. A teď již hrobku Tvoji kámen kryje... Nám kyne ještě trpký žití hrozen a duše ještě křídly o mříž bije – Tvůj žalář v rumech, Ty Jsi vysvobozen!... [52]