VEČER.

Jan Rokyta

VEČER.
Jako když míru v duši mou nalije! Co mne v ní bolelo, pláčem teď nekvílí, jen jako z dálky hlavou zní arie ze staré opery... Klid – aspoň na chvíli... Tělo mé v jizbě s tichými knihami, Tvoje kdes daleko, daleko za lesy – ale dvé duší se svými tužbami, má s duší Tvou, v objetí padne si. Jako dvě sestry vyjdou v mír večera, duše dvě zamlklé vyjdeme do plání k rákosným břehům ztichlého jezera v tlumených citů svých lehounkém zavlání. Tělesný ret můj úst Tvojich nezlíbá – vůní Tvé duše jen duch můj se opíjí: zřím, jak se nad tůň tajemství nahýbá k bělostným kalichům jezerních lilijí... 39

Kniha Lilie z tvých zahrad (1899)
Autor Adolf Černý