NA PERUTECH LÁSKY.

Jan Rokyta

NA PERUTECH LÁSKY.
Na perutech lásky bílou holubicí nad prach se mnou vzletíš, nad stesky a žaly – s námi hrdličkami všechny chvíle snící, jež nás v tvrdé dráze štěstím objímaly. S námi motýli se vznesou našich snění, bude s nimi stoupat vůně našich květů – vylétnem’, kde vzniká bílé světlo denní, kam nestačí křídla chudých lidských vznětů. Ode slunce k slunci budem’ letět v touze v objetí svých duší, v nekonečna moře – dole ve hluboku bílou hvězdou pouze bude svítit země a s ní naše hoře... 68