SVĚTLO.
Drahé oči, milé oči,
jaké světlo vznítily jste
mojí dráhy na úbočí!
Takové je divně čisté,
takové je divně bílé –
oči drahé, oči milé,
odkud jeho jas?
Není jako světlo denní,
není jako záře luny –
je jak obé v přitlumení:
den se usmívá v něm slunný,
kouzlo měsíční v něm záře,
když kraj dřímá v noční páře,
slunce svit kdy shas’.
72
Jenom ve snách bílá města
v takové se světlo noří,
když nám nocí mléčná cesta
k jiným světům přechod tvoří,
kde tou září duše planou,
které v chvíli oplakanou
opustily nás.
Drahé oči, milé oči,
jaké světlo vznítily jste
mojí dráhy na úbočí!
Takové je divně čisté,
takové je divně bílé –
oči drahé, oči milé,
odkud jeho jas?
73