AŽ BUDEŠ MOJÍ ŽENOU...

Jan Rokyta

AŽ BUDEŠ MOJÍ ŽENOU...
Až osud dá, a budeš mojí ženou, chci ve Tvých stopách tichým stínem jít, zřít hlavu Tvoji k hrudi nachýlenou a motýlem se kol Tvých skrání chvít. Tvé cesty rovnat, palmy klásti na ně a k nohám Tvým lít vonné oleje, a stihat každou myšlenku Tvé skráně i cit, jenž pod brvou se zaskvěje. Zřít, nad hlavami nám jak rozletěly se tiché holubice, snové Tví – a v duše Tvojí listech sněžné běli číst naší lásky blahé poselství. A při té četbě navždy zapomníti dnů minulosti svojí prokleté – a trhat jenom liliové kvítí, jež z každé Tvojí stopy vykvete!... 111