PSANÍ ZAVĚŠENÉ NA KLIKU MATČINY LOŽNICE.

Petr Křička

PSANÍ ZAVĚŠENÉ NA KLIKU MATČINY LOŽNICE.
Má matičko, mé potěšení, teď teprve jdu spát. A zítra zase velké dření, již o půl páté musím vstát. Jak známo, v pátek dělám zkoušku z kvasné chemie. Tož, prosím, vzbudit! můj drahoušku, je vous en supplie. 12 Budíka neřídím. Je bídák. Chci ze sna slyšet hlashlas, ten nejmilejší, nejkrásnější: „Vstaň, syný, už je čas.“ To člověk jinak z peřin skočí, a veselý je celý svět. Tak, prosím, jistě!! o půl páté, – anebo nanejdéle v pět. 13

Kniha Šípkový keř (1916)
Autor Petr Křička