MEDYNIA GLOGOWSKA.
Libuši W.
Nad hlavou první, druhá hvizdly hluše,
již hustě lítají.
Skrčeni, vtipem rozpačitým, suše
je hoši vítají.
Houfnice páté tryskem najíždějí. –
Buď, Pane, vůle tvá!
Jak osud silnu učiň duši její:
Matičko ubohá,
hleď, hvězdou budu, u nás nad lesinou
světýlkem planoucím
51
a v daleku, jak roky jdou a minou,
blednoucím, hasnoucím.
List otcův líbám v duchu, vaše vlásky,
děvčátko vzdálené.
A vlna těžká, strašný příboj lásky
zalévá srdce mé,
k těm, kteří trpí. Srdce zmučeného
křeč tupá jihne v něm
i úzkost, úzkost nad národu mého
přehořkým kalichem.
Lukášku, Vávro, chlapci ušlechtilí
z moravské dědiny,
52
Bůh rozsoudí. My, čestni, jak jsme žili,
umřeme bez viny.
„Vpřed!“ Běží, běží dle povelu mého
zřidlými řadami...
Ježíši tichý, srdce pokorného,
smiluj se nad námi!...
8. X. 1914.
53