Mrak přivalil se s rachocením táhlým,
již slunce zakryl zcela.
Jak při vzpomínce chmurné přítmím náhlým
tvář kraje zesmutněla.
Umlkli pištci v jeteli i vřesu,
to cizí ticho tíží.
Kraj napjat čeká. Vidno proti lesu,
jak dešť se s šumem blíží.
Již krápe, krápe. Mrak se boudí, roste,
hoj, kropitě už prší.
Húm, hučí. Mraku, mraku, zlostný hoste,
tam val se přes návrší!
A převalil se. Hahou, již se noří
veliké slunce. Listí
vrb mokrých leskne se, mez rosou hoří
a sarančemi svistí.
Veselé stružky úvozem se hrnou,
zem chtivě vláhu ssaje
a každá jedle, perel náruč plnou,
duhovým vidmem hraje.
Hoch břízku hladí, malou, uplakanou,
panenka! líto je jí.
Po tvářičkách jí ještě slzy kanou,
očka však již se smějí.