PŘI POHŘBU MALÍŘE JOSEFA HUBÁČKA
Od moře vítr vane
a šumí pinie...
Vše v těchto dveřích stane,
co z hlíny, z hlíny je...
Opuštěn visí v skříni
svrchníček šedivý,
a zde v té smutné síni
hoch leží neživý.
14
Dal deset věrných roků
nám ze svých třiceti.
A jeho tichých kroků
již není slyšeti,
jen housle s violoncellem
tón něžný k tónu strou
nad proletáře tělem
a duší hrdinnou...
I vzlyky houslí ztichnou
a zmlkne zbožný zpěv,
jen srdce přátel vzdychnou:
Adieu, adieu, Joseph,
a jak ta světla svící
dohoří, dotlukou
i srdce milující,
dnes těžká rozlukou,
15
jen tam na břehu moře
se zachví pinie:
Jde zmaru vstříc, ó hoře,
jde zmaru vstříc, ó hoře,
zde vše, co z hlíny je...
1931.
16