VII. Již slunce shaslo v rudém zákmitu,

Zdeněk Knittl

VII.

Již slunce shaslo v rudém zákmitu, Již slunce shaslo v rudém zákmitu,
a letní večer zvolna k zemi pad. U hrobu tvého v tichém soucitu jsem pochmurného muže viděl stát. Tvůj nepřítel to byl, jenž bez citu v tvou dráhu jenom překážky ti klad; teď stál zde smuten, v bolném pocitu. Jak, v čem ti křivdil, odčinil by rád! A bez pohnutí dlel tak ještě chvíli. Pak zamyšlen když zvolna odcházel, já zřel, jak zraky se mu zarosily, a slza, kterou žal mu v oku vznítil, na hrob tvůj padla, jenž se v šeru tměl. – Ó, co’s v té chvíli, otče, v hrobě cítil!! 13

Kniha V přítmí i světle (1908)
Autor Zdeněk Knittl