SONET na zadní stranu podobizny.

Vladimír Frída

Mé srdce ztichlé skrylo se do Tvého klína jak pták, jenž zapad v zmlklé lány po klekání, jak svlačec, který večer rosný kalich sklání, a blažené kol na svět celý zapomíná. Mé rty, jež okusily polibků Tvých vína, se chvějí jako motýl v slunné letní stráni, mé oči stěží se jen vděčným slzám brání a jenom dlaň se k modlitbě teď tiše spíná. Až hlava Tvá se v snění nad můj obraz nakloní, nechť věčně láskou mojí ve Tvou duši dýchá jak v jarní noci větve starých jabloní. A v hrobě pod květů i sněhu závějí já věřím: naše srdce setlelá a tichá se jistě vroucně blažeností zachvějí.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

94. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K tiché lásce skloň se, tichá písni, (Vladimír Frída)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  5. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  6. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  7. Orion. (Jaroslav Vrchlický)
  8. I. Usnulo mi srdce v ňadru (Rudolf Pokorný)
  9. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  10. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)