SONET na zadní stranu podobizny.

Vladimír Frída

SONET na zadní stranu podobizny.
Mé srdce ztichlé skrylo se do Tvého klína jak pták, jenž zapad v zmlklé lány po klekání, jak svlačec, který večer rosný kalich sklání, a blažené kol na svět celý zapomíná. Mé rty, jež okusily polibků Tvých vínavína, se chvějí jako motýl v slunné letní stráni, mé oči stěží se jen vděčným slzám brání a jenom dlaň se k modlitbě teď tiše spíná. Až hlava Tvá se v snění nad můj obraz naklonínakloní, nechť věčně láskou mojí ve Tvou duši dýchá jak v jarní noci větve starých jabloní. A v hrobě pod květů i sněhu závějí já věřím: naše srdce setlelá a tichá se jistě vroucně blažeností zachvějí. 17