NOC V SRPNU

Vladimír Frída

NOC V SRPNU
V setmělých korunách starých stromů zaplálo tisíce třpytných hvězd. Dlouho jsem čekal a díval tiše do dálných nebeských modrých cest. Čekal jsem dlouho a toužil marně, upíral zrak svůj v dáli tu tajemnou, při pádu hvězdy bych šeptnout moh přání, bys byla vždycky a věčně jen mou. Co na dně srdcí nám v hloubi leží, by mohlo opojně zaplát a zkvést. V tom ve Tvých polibcích do mé duše prší už tisíce třpytných hvězd. 20