NENAROZENÉMU DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU

Vladimír Frída

NENAROZENÉMU DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU
Poutníku neznámý, Tvá noha nedotkla se dosud našich břehů, a přec pro jejich bolesti, pro jejich muku, i pro úsměvy země a pro její něhu dnes bratrsky a vroucně tisknem Ti již ruku. Jdeš do areny žití jeho pro údery, jdeš také lačně píti všechnu jeho krásu. Pro jitra naděje i soumrak smutku šerý buď pozdravenpozdraven, náš nový druhu ve zápasu. Snad vše už jsi to prožil v steré variaci kdys v jiném životě už dávno před tím žitém a Lethe krůpěje, v nichž vše zas v sen se ztrácíztrácí, se dosud chvějí v květu ještě nerozvitém. Ať srdce Tvé pak znova daň svou krve splatí a v cestách Tvých ať se zas někdy náhle zšeří, kdy života cíl jako slunce v mhách se ztratí, nechť duše Tvá vždy silně, neochvějně věří: pro rosu jiter v červnu, pro hvězd tiché chvění, pro hudbu veršů i pro lásky klam, byť krátký, pro činů žeň a sílu odvahy i chtěníchtění, pro slzu soucitu – jest úděl žití sladký! 12