SONET V LISTOPADU

Vladimír Frída

SONET V LISTOPADU
Tak tiše jeden po druhém se v nenávratno ztrácí, jak nebyl by zde nikdy ani žil, tak rozprchnem se v jeden mlžný cíl, jak z rozoraných polí v podzim odlétají ptáci. Zas nové boje hledá, nové sny a novou práci, kdo na života holé sněti zbyl, a v shonu denním málo je pak chvil, kdy nad mrtvými srdce zachvěje se, zakrvácí. Vždy přijdou smutné jeseně, v jichž zlatých závějích ty hroby zvolna zapadnou a zbude matný sen, vždy uloží se na nich jednou přes noc první sníh. VšeVše, proč jsme žili, oč se rvali, zmizí jednou v tmách, jak v modrém soumraku vždy schladne letní vonný den. Tak beze stopy zapadnem jak kámen v hlubinách. 14