SLOKY

SLOKY
Věřím pevně: ještě jednou vkročíš do mých cest, stopy čerstvé krve zblednou, mír budu pít z hvězd. Vím, to bude v prvním jaře – hlínou voní zem, kraj se koupá v růžné páře – půjdeme tím snem. Půjdem jako děti v lese hledat zlatý květ, rosou, jež se v křoví třesetřese, zrak se bude chvět. V duši míru slavné tóny zazní z jiných sfér, jak vánoční staré zvony v tichý svatvečer. Andělé nám v cestu kladou peří z křídel svých, dávné sny jdou duší mladoumladou, blažen jsem a tich. Tuto starou melodii slyším u všech cest, jí jen dýchám a jí žijižiji, mír mi kyne z hvězd. 25