NENAROZENÉMU DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU
Poutníku neznámý,
Tvá noha nedotkla se dosud našich břehů,
a přec pro jejich bolesti, pro jejich muku,
i pro úsměvy země a pro její něhu
dnes bratrsky a vroucně tisknem Ti již ruku.
Jdeš do areny žití jeho pro údery,
jdeš také lačně píti všechnu jeho krásu.
Pro jitra naděje i soumrak smutku šerý
buď pozdravenpozdraven, náš nový druhu ve zápasu.
Snad vše už jsi to prožil v steré variaci
kdys v jiném životě už dávno před tím žitém
a Lethe krůpěje, v nichž vše zas v sen se ztrácíztrácí,
se dosud chvějí v květu ještě nerozvitém.
Ať srdce Tvé pak znova daň svou krve splatí
a v cestách Tvých ať se zas někdy náhle zšeří,
kdy života cíl jako slunce v mhách se ztratí,
nechť duše Tvá vždy silně, neochvějně věří:
pro rosu jiter v červnu, pro hvězd tiché chvění,
pro hudbu veršů i pro lásky klam, byť krátký,
pro činů žeň a sílu odvahy i chtěníchtění,
pro slzu soucitu – jest úděl žití sladký!
12