BOLEST

Vladimír Frída

Po žáru poledne vždy noci chlad z luk vane, když smavý letní den už v modrý soumrak zhas, ton každý zmlkne, jenž se tmou nad vodou třás, a v posled jako krůpěj v moře ticha skane. Po mezi rozváty jsou bouří růže plané, na zemi leží ušlapaný plný klas, sen, motýl zlatý, za svítání prchne v ráz a echem v skalách hasne výkřik duše štvané. Co barvou hýřilo, už zvolna v šedi stmělo, co láskou křičelo a lačnou duší hřmělo, zní jenom tichou hudbou dávno zašlých jar. Tak v konec zhyne každá naděje a víra, vše v mlhu tratí se a padá v smrt a zmar. Jen bolest občas spí, však nikdy neumírá.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

492. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VŠEDNÍ DEN. (Emanuel z Čenkova)
  2. Jak plaché ráno, bosé, stříbrné, (Adolf Racek)
  3. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM. (Josef Kuchař)
  4. None (Karel Babánek)
  5. ZIMA. (Vladimír Frída)
  6. V. Dne barva duhová se ztrácí. (Adolf Heyduk)
  7. Noční fialy. (Bohdan Kaminský)
  8. Jeseň v ráji. (Alfons Breska)
  9. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě, (František Leubner)
  10. ŽLUTÉ LISTÍ. (Herma Pilbauerová)