Viď, příteli, že nadarmo
Gustav Dörfl
Básně v knize Na Křivoklátě:
- Rozpřádá večer sítě své
- Nestoupám dolů s kozlíku,
- Panáčku, práskej do koní,
- Ze středu lesa dávno už
- Co mne to jenom vábí ven
- Dobývám hradu – jeho zdi,
- Otevř mi, starče belhavý,
- Věc divná to, však pravdivá,
- Já mnil, že z temna zřícenin
- Kam vede cesta pozdě tak?
- Já často říkal babičce,
- Že trávník už se zelená
- Jsem na horách, a přece bych
- Ty hradby mám už hotovy,
- Slunéčka první paprslek
- Bojím se deště – zůstanu
- Tak krásná růže na troskách
- Rybníček je tak tichounký,
- Jak půvabný ten druhý břeh!
- Zde zůstaneme – potůček
- Vidíš tu mlhu a ten stín,
- Pojď, drahá, lesík před mraky
- Tak brzy chceš už domov svůj
- Jen veďte dál svůj noční rej,
- Když už tu stojím na zídce,
- Já slyším plakat v záhonech –
- Hlas večerního zvonečku
- Nic nediv se, že pohlížím
- Mé myšlénky tak přečasto
- Já poznal hocha krásného,
- Má snivá láska nemohla
- Nad námi tisíc světel plá
- Měsíček je už vysoko,
- To vím, že umíš čarovat
- Ten Křivoklát tu na plátně
- Zahrej mi, drahá, sonátu,
- Ach, jaká krása, jaký lesk!
- Tys byla krásná princezna,
- Dej mi tu jednu slzičku,
- Kdo ví, zda jednou po čase
- Přestaňte housti na chvíli,
- Červánky dávno zmizely,
- Na zemi tma a na nebi
- U její oken zase už
- Ach nevíš to, jak bylo mně,
- Zde už se obrať, dítě mé,
- Už dlouho, dlouho neslyšel
- Mluv, co se stalo, příteli,
- Tu vyčkáme, až Křivoklát
- Viď, příteli, že nadarmo
- Tam odchází můj rozmilý,
- Jí v okno víly klepají:
- Noc básní – země poslouchá
- Je pravda, že se, bolesti,
- Vylítli z lesa temnoty
- Až sem – tu sobě oddechnu
- Já volal v lesy: „Nevíte,
- Ta láska, milá paničko,
- Dnes zajdem sobě na hřbitov,
- Matičko drahá, přečti mně
- Už brzy štědrý večer k nám
- Ten vánoční můj stromeček
- U této zdi si postojím,
- Kde je mých písní královna?
- Hrobníku, vstávej – s hrobečkem
- Buď tedy s bohem, čarovná
- Panáčku, práskej do koní,
- Na oknech vzrostly květiny
- Hvězd paprsky už do vlhkých
- Noc příjemná, však bez světel,