Hasne rudá koule nad bělavou strání.

Vladimír Frída

Hasne rudá koule nad bělavou strání. Hasne rudá koule nad bělavou strání.
 Ticho z nekonečna jde a v ně se ztrácí, jako viny dávné stín, jenž vždy se vrací, a vždy jednu vrásku aspoň vryje v skráni. Vzhlížím toužným zrakem k sivě modré báni po života sporu a po denní práci, by juž vzešly hvězdy – zářní nebes ptáci, z jejichž klidu úkoj vždy se k duši sklání. Čekám – toť již úděl nezkojených duší. Zatřpytí se tiše tak nad spící zemí, jako slza v oku, mdlém juž boji všemi. Zmizí zas, jak v poušti krůpěj žití slední, jako ti, jež ani žal náš nevytuší, a nám zůstane noc, z níž se nerozední. 10

Kniha Preludia (1905)
Autor Vladimír Frída